Příběhy vánočních ozdob

Je nabíledni, že ještě v 19. století se v českých zemích čas Vánoc prožíval v jiném rytmu, než je to běžné dnes. K Vánocům neodmyslitelně patřil již předvánoční čas adventu a vánoční svátky byly prodlouženy až do prvních dní roku následujícího, případně až ke svátku Tří králů. Až teprve tehdy končil tajuplný a všemi očekávaný vánoční čas.

Mikuláš, čert a anděl

Patrně nejvýznamnějším svátkem předvánočního času zůstal svátek sv. Mikuláše. Masky Mikuláše, anděla a čerta, všem dobře známé, si dnes už nevyrábíme sami, můžeme si je zapůjčit klidně i v půjčovnách kostýmů. Méně známé jsou však jejich dárky, které Mikuláš, čert a anděl při svých pochůzkách rozdávali. K těm nejstarším patří hlavně pečivo, jež dětem rozdával dobrodějný biskup.





Vizovické pečivo

Nejvydařenější pečivo, které se zachovalo, je známé pečivo vizovické, pocházející z Valašska. Díky své mimořádnosti odborníci toto pečivo řadí mezi projevy lidového umění. Z hladké mouky a vody hospodyňky rozmíchaly a následně uhnětly pevné těsto, ze kterého pak tvořily drobné výtvory. Ty byly velmi půvabné a navíc měly pradávný symbolický význam. Nikdy nechyběli ptáčci mající vějířovitá křidélka, schematické postavičky Adama a Evy, jelínkové s nastříhaným parožím a spousta dalších zvířecích motivů a také květinových námětů. Ve výsledku do zlatova upečené lesknoucí se drobnosti připomínaly spíše drobnou dřevořezbu a ne kulinářskou tvorbu.

Figurky ze sušeného ovoce

V Čechách se ojediněle zachovaly i zmínky o jiných mikulášských ozdobách. Nejčastěji to bývaly dárky vytvořené z čerstvého nebo sušeného ovoce, na které se používala malá červená jablíčka, křížaly, kandované ovoce, sušené švestky a cukrovinky, ty se napichovaly na třísky a zeleň například do tvaru postaviček. Ty se prodávaly na mikulášských trzích, kde je rodiče kupovali pro své děti. Svou sestavou připomínaly mikulášské dárky obraz slunce a hvězd zapojených do magického vlivu přírodních sil a z nich proudících pozitivních záležitostí jako jsou zdraví, síla, plodnost a pohoda.

Čertíci ze švestek

Za sušených plodů se však tvořili i čerti – jako opak požehnání. Na špejle se napichovaly scvrklé sušené švestky, spojovaly se do tvaru čertovy postavy a přilepoval se jim červený jazyk a řetízek z papíru. Tento čertík sloužil obvykle jako dárek pro zlobivé kluky, a to ještě koncem 19. století.

Pečené vrkoče

Východní Čechy se proslavily i poněkud složitějšími pečenými ozdobami. Základem byl podklad upečený z těsta spletený do copu. Copy se nazývaly podle něho vrkoče. Pletenec se spojil do kruhu a nechal upéct. Míval průměr okolo 25 cm a do něj se pak napíchaly špejle. Na špejle se navlékaly opět sušené švestky. Špejle se zapíchly do jablka a z něj šikmo vzhůru směřovaly ozdobené hůlky s přivěšenými pamlsky. Mnohé pečené konstrukce podobné vrkočům se v tomto kraji používaly i jako ozdoba štědrovečerní tabule, které představovaly tradici předcházející vánočním stromečkům.