Vánoce v tradičních písních, koledách a poezii

Vánoce, v té podobě, jak je slavíme dodnes, jsou Vánocemi křesťanskými. Jsou oslavou narození Ježíše Krista. Ať jsme ateisté, nevěřící anebo věřící a uznáváme jakoukoli jinou víru než křesťanskou, vždy většinu z nás dojme ve vánočním čase právě onen příběh spojený s narozením nevinného dítěte, příběh spojený se zrozením světla a naděje.

Počátek tohoto příběhu, o němž vyprávějí evangelia, připomíná nám všem následující:





V dobách vlády císaře Augusta byl vydán příkaz, kterým mělo být sepsáno veškeré obyvatelstvo žijící v zemích, kde tento císař vládl, to znamená v celé jeho říši. A tak se všichni obyvatelé vydávali do svých rodných měst, kde měli být zaevidováni. Tou dobou se na cestu vydal i Josef. Putoval z galilejského městečka Nazaretu do země judské, do města Betléma, odkud pocházel celý jeho rod. Josef nešel sám, doprovázela ho jeho mladá manželka Maria. Ta již byla tou dobou těhotná, a když dorazili po dlouhém putování do Betléma, přišla na ni její chvíle a porodila Josefovi syna. Byl to syn prvorozený. Maria ho zabalila do plenek a položila jej do jesliček ve chlévě. Chlév byl totiž jediným místem, které Josef s Marií našli k přenocování.

O této noci, kdy se vše odehrálo, bděli na blízku pastýři, kteří zde střežili svá stáda dobytka. A pak to přišlo, v neobvyklé jasné záři se jim zjevil anděl, a ten jim zvěstoval narození dítěte, které je jejich Spasitelem a Pánem. Pastýři, překvapení zvěstováním zanechali na kopcích svá stáda a sbíhali dolů do města Betléma, aby spatřili ten zázrak. Ve chlévě tam uviděli rodinu s novorozeným děťátkem ležícím v jesličkách, tak, jak jim to pověděl anděl. Pastýři pak všem vyprávěli o děťátku v jesličkách a o andělu v rozzářené noci.