Barborky patří k adventní tradici

Barborky na VánoceVánoční stoly bývaly nazdobené rozkvetlými větvičkami ovocných stromů již v 17. století. Zlatice, lidově řečeno zlatý déšť patří pravděpodobně k nejoblíbenějším barborkám. Hned za ním se řadí třešňové, slivoňové, sakurové, nebo také trnkové, šeříkové a mandloňové větvičky – barborky.

Aby barborky rozkvetly do Štědrého dne, je třeba je uříznout kolem 4. prosince, to je na den Svaté Barbory, odtud také vzniklo pojmenování tohoto předvánočního zvyku. Jedna z mnoha pověr říká, že když dívce barborka, kterou si ve správný den sama uřezala, rozkvete na Štědrý den, do roka se vdá.





Aby však barborka skutečně rozkvetla, je třeba dodržovat určité zásady. Větvičky musí být přemrzlé, to znamená, že venku musely projít obdobím s teplotami několik stupňů pod nulou. Pokud by venku do té doby nemrzlo, musely by se dát uřezané ještě na několik hodin do mrazáku.

Hned, jak si domů přinesete větvičku barborky, ponořte ji do teplé vody v umyvadle nebo ve sprše, nejlépe přes noc. Druhý den konce větviček rozklepněte kladívkem nebo paličkou na maso a vložte do vázy s vlažnou vodou. Do vody přidejte špetku cukru a špetku soli a postavte vázu i s větvičkami na světlé místo do tepla. Vodu ve váze vyměňujte ob den.